TOM 1018 Magneti

  A máme tu druhý den 7:00 BUDÍČEK!!! Všichni rychle vstávat a hurá na rozcvičku. Všichni „nadšeně“ vybíhají z chalupy a těší se, co se vymyslelo. Následuje super hra PONOŽKA, která trvá poměrně dlouho a moc se u ní prý neběhá (tuto větu jsme slyšeli velmi často). Když jsme se dostatečně vyběhali, následovala snídaně. Po snídani nás čekala jedna přednáška, která netrvala moc dlouho. Když jsme se dozvěděli nové věci, tak jsme se šli opět proběhnout. Hráli jsme Člověče, nezlob se. Myslíte, že to není běhací hra? Tak se velmi mýlíte. Pokud vám chybí kostka a místo ní máte úkoly, které jsou celkem náročné, tak se běhá, ale pak následovala svačinka, tak jsme byli všichni rádi. A máme tu další blok – ZDRAVOVĚDU. V tomto bloku jsme si všechno prakticky vyzkoušeli, ale byla to spíše zranění, které nás mohou potkat na táboře či výpravě (klíště, zlomenina, krvácení z nosu,….). Zakončení bloku bylo takové, že jsme museli ošetřit pád ze schodů, při kterém bylo roztržené čelo a otevřená zlomenina dolní končetiny. Vše bylo samozřejmě namaskované, ale ta noha vypadala opravdu strašně. No a co následovalo potom? Přeci vynikající oběd od Moly. A pak nás čekal blok, ze kterého jsem měla největší strach (prezentace domácího úkolu), ale nakonec jsem vůbec nemusela. Všechno proběhlo v klidu a pohodě. A aby toho sezení nebylo moc, šli jsme se podívat do okolí a zahrát si hru. Hra nebyla „vůbec“ běhací. Došli jsme na louku, kde byla hra připravená. Jmenovala se Žáby a dálnice. Pokud nechápete název, představte si jen desku s políčky, obrázky žabek a obrázky aut. Hra netrvala moc dlouho a my jsme se odebrali už za šera na chalupu. Ale neuvěříte, co se cestou stalo. Když jsme se vrátili na chalupu, tak jsme zjistili, že se nám ztratilo jedno dítě (10letý chlapec Permonek). Akce byla pro nás připravená, abychom si zkusili na vlastní kůži, jaké to je, když se ztratí dítě v lese, kde to nezná a je už úplná tma. Po hodině hledání a volání jsme Permona (hlavního školitele) našli a vrátili jsme se zpět na chalupu. Nikdy bych tohle nechtěla zažít, byl to divný pocit. Na chalupě nás čekala večeře, která se nedala odmítnout. Když jsme vše pofackovali a navečeřeli se, šli jsme si zahrát vědomostní hru RISKUJ!!! Otázky byli směřované ke školení, asociaci TOM, bezpečnosti,…. Všechno bylo suprově připravené a promyšlené i tlačítka svítila. Když jsme se dostali k vítězům, následovala vlastní večerní zábava (deskové, karetní hry, příprava nedělního oběda,….).

A máme tu poslední den školení a to neděli. Jelikož máme hodné pány školitele, tak nám posunuli budíček na 7:30 a zároveň zrušili rozcvičku, HURÁ!!! A kdybyste viděli tu snídani, co pro nás připravili (míchaná vajíčka, slaninku, toustíky a fazolky), mňam. Po snídani jsme se všichni uvelebili v pohodlných křesílkách a užívali si poslední „přednášku“. Tato přednáška byla spíše o komunikaci mezi všemi a o vlastních zkušenostech. A jestli si myslíte, že jsme dostali průkazku vedoucího jen tak, tak se mýlíte. Museli jsme vyplnit test, který obsahoval 40 otázek, které zazněly během víkendu. Test jsme napsali všichni na výbornou a pomalu jsme se loučili. Ještě nesmělo chybět společné foto, zabalení věcí, úklid chalupy a hlavně oběd od Moly.

  Když bych měla shrnout celý víkend jedním slovem, tak bych řekla BOMBA, ale jedním slovem to nejde shrnout. Byli jsme super parta lidí jak od všech účastníků až po školitele. Celý víkend jsme se pořád přežírali výborným jídlem, kterého bylo opravdu dost. Měli jsme i spoustu suprových venkovních aktivit, ale co se mi líbilo nejvíce, byla záchrana ztraceného dítěte v lese.

                                                                                                                 Čikita

VŠEM DÍKY ZA SUPROVÝ VÍKEND