Tábor Náchod 2015
Tábor bez léta je zimní tábor, ale léto bez tábora není léto. A proto jsme i letos vyrazili na čtrnáctidenní poznávání krás naší vlasti. Loňský rok jsme trávili na moravě, proto bylo letos na řadě něco bližšího. Nakonec padla volba na Náchod, kde jsme bydleli na srubové základně nedaleko zdejšího zámku.
Ještě v den příjezdu nás přišel pozdravit pán zdejšího panství, toho času Hynek Berka z Náchoda. K našemu překvapení se mezi námi nacházelo celkem šest prastarých rodů, které byly velmi propleteny a my museli jednotlivé rodové linie rozmotat. V těchto rodech jsme pak plnili různé úkoly. Pan Hynek také říkal, že za úspěšné plnění úkolů nám bude platit! A za služby, nosiče, dobrovolníky či psaní článků taky! Ve zlaťákách a stříbrňákách! No neber to!
Druhý den nás čekal výlet na Dobrošov. Už cestou na vrchol, kde je vstup do této nedokončené podzemní pevnosti z období druhé světové války, jsme si od nejmenovaných děvčat vyslechli, že "chtějí k mamince", že "až budou u maminky, tak nás (nebo možná jen mě) zabijí" a že "už nikam nejdou!". My však víme, že to Klárka i Pavlínka říkaly jen tak, ze srandy.
V pondělí byla nachystaná prohlídka Náchodského zámku. Zde byla menší zrada – pan průvodce po nás chtěl, abychom si prohlídku zaplatili! Museli jsme dát každý jeden zlatý, abychom získali vstupní glejt. To se nám za celý tábor stalo několikrát!
V úterý pěkný výlet do Adršpašských skal, kde jsme si pro změnu kupovali glejt ve zdejším "íčku". Tento výlet moc pěkně popsala Anička ve svém článku – protože za první článek nedostala plný počet stříbrných, s odůvodňením, že je moc krátký – neváhala ve svém následujícím příspěvku vyjmenovat snad všechny skály, které se ve skalním městě nachází...
Středa byl volnější den, protože ve čtvrtek následoval nejdelší táborový výlet – sedmnáctka. Šli jsme z Nového Města nad Metují až do Náchoda. Ale znáteto – prostě jsme dobrý a byla to brnkačka (sice u některých na nervy, ale na to se historie neptá).
V pátek se opět odpočívalo v táboře a zdálo se, že největší vzrůšo bude, jestli nové trůny postavené pro Hynka unesou Univerzální zatěžkávací jednotku zvanou B.A.R.Č.A 5T. Jak hluboce jsme se mýlili! Napíšu dvě slova: Loupeživí rytíři. Bylo to asi takto:
"Tábor ulehl, pohádky se dočítají, někteří již na prahu snění tiše pochrupují.. Avšak tu Hynek vlétl do tábora – poddaní mí hola hola! Poplach, zrada, přepadení! (Pro nás velké překvapení). A tak zase rázem, šup z postýlky na zem!" A hurá zjistit o loupeživých rytířích co nejvíce informací. Bylo to drama, ale nakonec se všichni vrátili do spacáků, někteří dokonce i usnuli.
Sobota byla ve znamení Josefovských slavností. Stali jsme se totiž svědky historické bitvy mezi Francouzi a Brity kdesi v Kanadě. Pálilo se ze všech stran, zem se třásla a tak jsme radši vzali roha do podzemí zdejší pevnosti. Byla fakt super – chodili jsme se svíčkama a na konci jsme šli úplnou tmou – dvě noční hry v jeden den – to chceš!
Každoroční součástí bývají nízké lanové lávky, které tentokrát připadly na neděli. Točilo se po skupinkách, další stanoviště byla: úklid postele, lukostřelba, úklid chatky, úklid pod postelí, relax. Odpoledne jsme se rozděli – mladší razili na koupaliště, starší na přespání pod stanem. Tradiční svačinku opět tvořil pořádný kus chleba.
V úterý jsme vyráželi na druhý nejdelší výlet, tentokrát Babiččiným údolím s dvojnásobným koupáním v řece. Koupali jsme se i na Viktorčině splavu, na Starém bělidle se fotili s šátky na hlavě a večer lehli na táboře pod širák.
Ve čtvrtek byl plánován poslední výlet – Teplické skalní město. Z lesů nás však hnaly nenažrané vosy.
Krom placení glejtů byly nedílnou součástí táborového dění i daně, které nás vždy nějaký ten stříbrňák či zlaťák stály. Například za to, že nemáme uklizeno, že chceme večer svítit na chatkách, že se těšíme domů, že se netěšíme domů... Ale zase jsme byli bohatě vypláceni při různých úkolech od Hynka – lov divoké zvěře, stavba trůnu, luštění tajemného vzkazu, přenášení drahokamů, přeprava vody... Takže každému na konci tábora každému v měšci nějaký ten peníz cinkal.
Poslední večer byl ve znamení závěrečného ohně, zpěvu i řevu, dostihů a hlavně předávání rytířského glejtu, účastnického listu a triček s novým oddílovým logem.
Závěrem bych rád poděkoval všem vedoucím a instruktorům, kteří se na táboře, jeho přípravě, realizaci a průběhu podíleli a kteří jsou základem tohoto nejen táborového, ale i oddílového ducha.
Čeká nás další společný rok, my věříme, že plný nových dobrodružství a zážitků. Jak se nám to daří můžete sledovat nejen v ŠL, ale i na našich webových stránkách www.tom-magneti.cz
Kuba Kopecký
www.tom-magneti.cz
