Ondra píše o Prvním stanování a Pleskotech
Pleskoty
Počasí nám celý víkend přálo. V pátek jsme jeli s plnou výbavou vlakem a autobusem až do Českého ráje. Když jsme přijeli na nádraží, šli jsme ještě 5 kilometrů, než jsme na základnu v Pleskotech došli. Spali jsme v chatě v malých pokojích. V našem pokoji jsem spal já, Davídek, Verča, Pavlík a Martina. Jednu noc jsem zkoušel spát na zemi, druhou v posteli. Lépe se mi spalo na zemi na karimatce. Pleskoty jsou součástí Tomíkovského víceboje. Nás všech tomíků se sešlo opravdu hodně z různých turistických oddílů. Druhý den jsme hráli spousty her a soutěží. Některé jsem hrál poprvé. Hráli jsme Hutututu, Máňu, přehazku, pavouka a ragby. Nejraději jsem chodil hrát přehazku a vybíjenou. V sobotu večer jsme měli mejdan. Někteří si vzali na sebe připravené kostýmy. V soutěžích jsme získávali nebo prohrávali „pleskotské peníze“, za které jsme si mohli koupit dobroty a různé hračky. Přespávali jsme dvě noci. V neděli dopoledne bylo slavnostní vyhlášení celoročního snažení. Na Pleskotech jsme byli šestí a v celém víceboji osmí. Cestou zpět jsme šli kratší cestou, takže jsme ušli jenom 3 kilometry. Na Pleskotech se mi moc líbilo.
První stanování
Náš turistický oddíl má 4 nové stany. Abychom se s nimi naučili, první stanování probíhalo na zahradě školy na Práchni. Kuba nám nejdřív ukázal jak správně složit a rozložit stan. Potom jsme to zkoušeli i my. Náš stan jsme měli postavený blíže u vchodu do školy. Stany jsme pojmenovali, návrhů se sešlo hodně, nakonec vyhrála jména Uršula, Steve, Robert a Černá Perla. Měl jsem velkou radost, protože dvě vítězná jména jsem navrhoval já. Spal jsem v Uršule. Druhý den ráno jsme stany složili a vydali jsme se na pochod Za kvetoucí měsíčnicí. Zaregistrovali jsme se a od kulturního domu jsme jeli starým autobusem až ke Křížovému buku. Měsíčnice krásně kvetla. Šli jsme čtrnáctikilometrovou trasu. Při cestě jsme na chvíli rozdělili, ale pak jsme se zase sešli. Nakonec jsme se vrátili autobusem ke škole a šli jsme domů. Spaní pod stanem se mi líbilo a těším se, až v něm budu zase jednou spát. Nejraději zase v Uršule!
Ondra P.
