TOM 1018 Magneti

Vyzvědači 2019
To jsem tak jednou doprovázela Matouše...Šli jsme na cizí území - já, Matouš a přidal se k nám Mára. Zatímco jsme tak chodili po velkém náměstí, kluci byli okolo 15m přede mnou, všude se rozhlíželi a vypadali naprosto ztraceně. Nikdo nás nechytil, říkala jsem si, že splnění tohohle úkolu vypadá docela slibně. Kluci se rozdělili a každý šel plnit svůj úkol, poté co si poradili s tím, kam kdo má jít.

Když Matouš došel do ulice, kde byla odpověď na jeho úkol, já jsem stála na náměstí a zpovzdálí ho pozorovala, na druhé straně ulice se objevil malý chlapeček. Jen co ho Matouš uviděl, zastavil se - a chlapeček stejně tak. Chvíli na sebe jen tak koukali. Matouš nejspíš usoudil, že chlapeček nehraje, proto se rozhodl pokračovat dál ulicí, jenomže chlapeček šel v té ulici stejně rychle jako on, tak se na sebe zase dívali. Poté, co došli do poloviny ulice, chlapeček přešel ulici a šel k Matoušovi. Najednou k němu přiběhla nějaká holka, která očividně malého chlapečka znala a oba si začli povídat s Matoušem. Až domluvili, tak Matouš pokračoval dál ke splnění svého úkolu. Když se vrátil zpět ke mně a já se ho zeptala "Tak co? Máš splněno?", odpověděl mi: "Chytil mně jeden chlapeček, ale odpověď na svůj úkol znám!".